Další skvělý úspěch našeho sportovce, tentokrát ze světa jachtingu!
Dan Bína, jediný český paralympijský jachtař, zajel úžasné 3.místo na Otevřeném mistrovství světa lodní třídy 2,4R ve švédském Gävle.
Zprávu přímo od Dana naleznete níže:
„Otevřené Mistrovství světa lodní třídy 2.4mR se letos konalo ve Švédské Gävle. Na horké půdě (vodě) skandinávské flotily, která je vládcem této třídy již od úplných počátků. Flotily, která leckdy dokázala odsunout paralympijské vítěze do druhé desítky. Spolu se mnou sem zamířilo i dalších 71 lodí.
Do Gävle jsme dorazili s týdenním předstihem a se záměrem, potrénovat se švédskou flotilou. Jelikož se v mých ramenou stále ozývaly natažené úpony z Mistrovství Evropy, potěšilo mně slunné teplé počasí se slabým větrem jihovýchodních směrů. Čtyřdenní tréning ukázal, že příliv se projevuje v minimální míře, vlny se zvedají okamžitě a to i v malém větru, a jihovýchodní vítr je stabilní co směru i síly. Pak mi začalo pulsovat v ramenou a já vyhlásil pauzu.
V pondělí 6.8 po nezbytném proměření přišla practice race, v níž pokračoval švédský zázrak spočívající v jachtingu v šortkách a tričku. Horší zpráva byla, že race area je skoro 4 míle na otevřeném moři, a rozjížďky jsou plánovány na 75 minut. Jižní vítr o síle 3-6 uzlů přinesl cca 40 centimetrové vlny. A pro mne co mi na očích viděl. Celou dobu jsem se pohyboval v top 4 a skončil za Richardem Bjurstromem(FIN) druhý. V závěsu dorazilo duo Hans Asklund(SWE) a Megan Pascoe(GBR).
Úterý 7.8. – den jak přes kopírák dne předcházejícího. Až na to, že v polovině rozjížďky vítr přeskočil na západní, tam chvíli setrval a poté umřel. A já byl ve špatný čas na špatném místě. Takže 29. a čekala nás dlouhá cesta domů. Den vyhrál Stellan Berlin(SWE) před Megan a Richardem.
Středa 8.8. – ochladilo se, vítr začal kolísat ve směru i síle. A na poli to bylo vidět. Zatraceně moc to bylo vidět. Jakž takž vyrovnané dojezdy ve třech rozjížďkách udrželi pouze Stellan Berlin a Megan Pascoe. Mne umístění 18, 13 a 5 hodilo na celkovou 10 🙂
Čtvrtek 9.8. – v plánu 4 rozjížďky, tentokrát v ústí zátoky. Západní vítr nevyrovnané síly i směru. Zkrátka něco mezi 10 a 20 uzly. Nárazy přinesly flotile první ztráty, a to jeden zlámaný stěžeň a jedny vytržené stěhy. Na vodě jsme přes 8 hodin a ohlášené 4 kousky nakonec dáme. Mám pocit, že mne ramena trvale opustila ,a mám problém zvednout lokty na úroveň hrudníku. Míša si v člunu hnula zádem, čímž se český tým oprávněně proměnil v „Los Kriplos“ 🙂 Stellan a Megan dominují. Mne dojezdy 5, 9, 16 a 13 posouvají na 8.místo.
Pátek 10.8. – očekává se bouře a místo ní přichází déšť, který udusí i zbytky větru. Odklad, jdeme na vodu a čekáme. Při opakovaném startu se vítr zvedá na 24 uzlů a dále přifukuje. Tentokrát jen směrem nahoru. Nakonec se jižní vítr zastavil na stálých 32 uzlech (informace ze švédského coach boatu) a vlny na pěkném metru a půl.
Odjeli se dva kousky, a v cíli druhého chybělo 28 lodí!! Nevím čím se živí finové, ale bude to něco ukrutného. Marko Dahlberg jezdil před flotilou asi o délku Titaniku v obou rozjížďkách. Nisse West vyhrál soukromou soutěž o nejrychlejší surfing, když se jeho GPS zastavila na rychlosti 11,6 uzle. A právě surfing po větru se ukázal mou nejslabší stránkou. Každý zaďák mne stál alespoň 4 místa. Takže s dojezdy 23 a 11 jsem celkově spadl na 11. místo a 3. v hendicapovaném pořadí. Marko se třemi vítězstvími v řadě se posunul na 3. místo.
No a sladká tečka?? Halza do téměř dvoumetrové vlny u vjezdu do mariny mne poslala na návštěvu k Neptunovi. Konec konců, proč se topit tři kiláky od břehu kde to nikdo nevidí, když se to dá elegantně udělat s publikem 🙂
